Pro dospělé

Vývoj lokality a péče o ni

• Vhodná péče o chráněné území, která vede k udržení nebo zlepšení jeho stavu, je shrnuta v dokumentu s názvem plán péče. Plán péče o zvláště chráněné území má danou osnovu a předepsaná témata, kterým se věnuje. Je zpracováván většinou na 10 let (někdy i na 20 let, především u geologických lokalit, kde se nepředpokládají rychlé změny), poté se aktualizuje. 
• Pro Evropsky významnou lokalitu (EVL) je pak zpracováván obdobný dokument nazvaný Souhrn doporučených opatření (SDO). Ten obvykle nemívá předem stanovenou délku platnosti. Současný Plán péče o PR Zábělá je v platnosti do konce r. 2024, SDO pro EVL Plzeň-Zábělá byl zpracován v r. 2020.
• Péče o lesy:
  • V přírodní rezervaci se nenachází hospodářské lesy, to znamená, že produkce dřeva není stěžejní funkcí zdejších lesních porostů. Nejvýznamnější jsou zde funkce ekologické a zejména na skalnatých svazích funkce půdoochranná.
  • Plán péče počítá s minimem zásahů do lesních porostů, dlouhodobým cílem je alespoň v některých částech území (zejména na skalnatých srázech) nechat les vyvíjet se samovolně, bez lidských zásahů.
  • Nebude docházet ke kácení na velkých plochách. Přednostně budou odstraňovány nepůvodní druhy (smrk, modřín, dub červený), dosazovány budou především špatně zmlazující a málo zastoupené druhy (např. dub, buk, jedle). Stromy v nejbližším okolí turistických stezek budou udržovány v bezpečném stavu pro návštěvníky. Z lesa se neodklízí zhruba tři čtvrtiny¾ odumřelého dřeva a toto dřevo se ponechává na místě k rozpadu. 
  • V části lesa s nejstaršími duby, které obývá páchník hnědý (Osmoderma barnabita), je navrhováno prosvětlování okolí těchto stromů tak, aby zůstaly dostatečně osluněné a poskytovaly pro páchníka vhodné mikroklima. 
• Ocúnová louka je kosena lehčí technikou 2x ročně, v červnu a srpnu, obvykle najednou, je navrženo i občasné rozdělení na dvě plochy, které budou sečeny střídavě. Druhá seč by měla být načasována tak, aby nezasáhla do doby, kdy kvete maximum ocúnů.
• Uvažuje se o tvorbě tůní ve vlhkých částech luk v nivě řeky.

Zábělá – pohled z vyhlídky Kozí Bouda

Přehled rostlinných a živočišných druhů

Rostliny

• V lesích převládají listnaté stromy, z jehličnanů je nejvíce zastoupena borovice lesní (Pinus sylvestris, především na skalních výchozech) a dále smrk ztepilý (Picea abies). Spolu s ním byl v minulosti vysazován také nepůvodní modřín opadavý (Larix decidua). Mimo skalnaté srázy by se naopak v dubohabřinách mohla přirozeně vyskytovat jedle bělokorá (Abies alba), která zde dnes roste jen v mladých výsadbách.
• Z listnáčů můžeme kromě převládajících dubů, buků a šířících se habrů, potkat lípu malolistou (Tilia cordata), javory mléč a klen ( Acer platanoides, A. pseudoplatanus), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior) či břízu bělokorou (Betula pendula).
• Podrost pod dřevinami je nápadný především na jaře, kdy zde vykvétá řada hájových bylin: sasanka hajní a pryskyřníkovitá (Anemone nemorosa, A. ranunculoides), orsej jarní (Ficaria verna), dymnivka dutá a bobovitá (Corydalis cava, C. intermedia), plicník tmavý (Pulmonaria obscura), violka lesní (Viola reichenbachiana), pitulník žlutý (Galeobdolon luteum), konvalinka vonná (Convallaria majalis), na vlhčích místech také pstroček dvoulistý (Maianthemum bifolium), pižmovka mošusová (Adoxa moschatellina), bažanka vytrvalá (Mercurialis perennis).
• Na mělkých půdách vnavazujících na skalní srázy můžeme objevit např. jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), šťovík menší (Rumex acetosella), mochnu jarní (Potentilla verna), osívku jarní (Erophila verna), oseníček rolní (Arabidopsis thaliana).
• Na skalách lze najít kapradiny – častý je osladič obecný (Polypodium vulgare, na zastíněných místech), dále například různé druhy sleziníků (Asplenium spp.). 
• Bohaté je zastoupení lišejníků, hlavně na výchozech nejvíce osluněných skal – celkem okolo 58 druhů, několik druhů zde má nejspíše jediné naleziště v ČR. 
• V louce pod rezervací jsou v dubnu a květnu nápadné květy ohrožené mochny bílé (Potentilla alba), na jaře tu také lze najít výrazné tmavě zelené listy ocúnu jesenního (Colchicum autumnale), který pak rozkvétá až v pozdním létě a na podzim. 
• Z invazních rostlin se místy vyskytuje trnovník akát (Robinia pseudoacacia, např. podél bývalé železniční trati), v lesním podrostu netýkavka malokvětá (Impatiens parviflora), v širší oblasti při březích řeky pak netýkavka žláznatá (Impatiens glandulifera).

Živočichové

• Velké množství starých a dožívajících stromů je významné pro řadu druhů živočichů. Přímo předmětem ochrany EVL Plzeň-Zábělá je brouk z čeledi vrubounovitých (Scarabaeidae) páchník hnědý (Osmoderma barnabita). Z ptačích druhů využívají dutiny stromů k hnízdění především šplhavci – např. strakapoud velký (Dendrocopos major), žluna zelená (Picus viridis), datel černý (Dryocopus martius) – ale i například sýkory nebo brhlík lesní (Sitta europaea).
• Zaposlouchat se tu můžeme do melancholických tónů hýla obecného (Pyrrhula pyrrhula), pozorovat hemžení a švitoření hejnka mlynaříků dlouhoocasých (Aegithalos caudatus), nízko nad zemí mezi větvemi nebo křovinami možná zahlédneme střízlíka obecného (Troglodytes troglodytes).
• Vzácným obyvatelem vlhkých stinnějších míst a okolí drobných potůčků a stružek je tu mlok skvrnitý (Salamandra salamandra). Vydáte-li se na výlet na jaře nebo v létě za deštivého počasí nebo po dešti, máte poměrně velkou šanci ho spatřit. 
• Významným prvkem z pohledu živočichů je i řeka Berounka. Její blízké okolí obývá několik druhů vážek, mezi nimi i ohrožená klínatka rohatá (Ophiogomphus cecilia), ale můžeme zde pozorovat i stopy pobytu našeho největšího hlodavce – bobra evropského (Castor fiber).
• Živo pak na řece začíná být hlavně v zimě, kdy se na úsek toku mezi Doubravkou a Dolanským mostem stahují nejrůznější vodní ptáci. Přímo na stromech nad řekou pravidelně nocují desítky kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo) a přes den se rozlétají za potravou do širokého okolí. Jejich nocoviště lze pak snadno poznat – stromy jsou bílé od trusu a později kvůli jeho agresivnímu charakteru usychají.
• Zastihnout tu lze i volavky popelavé a bílé (Ardea cinerea, Egretta alba) nebo vzácnější zimní hosty z řad kachen, např. morčáka velkého (Mergus merganser) či hohola severního (Bucephala clangula).

Lesnaté okolí Berounky na okraji Plzně.

Zajímavosti

• Přírodní rezervace Zábělá zahrnuje výhradně lesy a skály na pravém břehu Berounky navazující na okraj Bukovce. Oproti tomu téměř 3,5x větší (114,7 ha oproti 33 ha) EVL Plzeň-Zábělá zasahuje na oba břehy řeky podél meandru mezi Bukovcem a Druztovou a kromě lesů a skalnatých svahů jsou předmětem ochrany i náplavy na březích řeky a louky v její nivě. Do území evropsky významné lokality spadají další dvě maloplošná zvláště chráněná území: přírodní rezervace Háj (přes řeku naproti PR Zábělá) a přírodní památka Malochova skalka (proti proudu od předešlých blíže Zruči-Senci).
• První lesnické mapy a dokumenty o lesnickém hospodaření v oblasti pochází z r. 1796.
• V lesích v přírodní rezervaci neprobíhá velkoplošná těžba dřeva od 19. století.
• Nejstarší stromy v rezervaci mohou mít věk až kolem 240 let.
• Část lesů v dnešní EVL bývala využívána pro pastvu dobytka a byl zde tzv. výmladkový (nízký) les. Taková místa dnes poznáme tak, že zde vyrůstá vždy více kmenů na jednom místě. Jedná se o výmladky z pařezů a kořenů pokácených dřevin. Dříve se takové dřevo kácelo stále dokola v krátkých intervalech (a používalo se na topení i různé řemeslné výrobky). Později bylo od tohoto způsobu hospodaření upuštěno, a tak dnes můžeme najít shluky i poměrně starých stromů.
• Zábělá je úzce spjata se jmény Františka Malocha a Josefa Sigmonda. Maloch byl významným českým botanikem, pocházel ze Svitavska, ale v Třemošné a Plzni působil jako učitel. Na přelomu 19. a 20. století zkoumal podrobně výskyt rostlin na širším Plzeňsku, jeho poznatky jsou shrnuty v publikaci Květena Plzeňska. Podrobně popsal několik lokalit v blízkosti Plzně, mezi nimi i dnešní přírodní rezervace Zábělá a Háj. Josef Sigmond byl pokrokovým lesníkem, od konce 19. stol. byl vedoucím hospodářem plzeňských městských lesů. Mimo jiné byl propagátorem rekreačního využívání lesů veřejností. Zasloužil se o vybudování řady vycházkových cest, používaných dodnes. Zároveň neváhal navrhnout zpoplatnění návštěv lesů v okamžiku, kdy se mu zdálo, že lidé v lesích páchají příliš velké škody. V Zábělé se zasadil o vynětí porostů v okolí výletní restaurace z hospodářského využívání, vyčlenil zde tzv. parkové oddělení.
• Ocún jesenní má zajímavý životní cyklus. V pozdním létě vyrůstá z podzemní hlízy růžovofialový šestičetný květ, který se pak v zimě zatahuje do země. Nápadně dlouhé listy vyrostou až další jaro a následně z jejich středu vyrůstá lodyha s plodem (tobolkou) po květech opylených v loňském roce.