Pro dospělé

Základní pojmy a principy managementu

  • od roku 2015 pravidelná péče o část jižní poloviny území s travními porosty
  • cílem je zpomalení sukcese zejména na sušších výslunných (xerotermních) plochách
  • kosení 1-2x ročně, místa s nízkou suchomilnou vegetací i jen 1x za 2 roky
  • mozaiková seč – část plochy při první seči zůstane nepokosená, poseče se až při druhé seči na konci léta (výhody: dokvetou a vysemení se ponechané rostliny, zůstane životní prostor pro bezobratlé)
  • termíny sečí obvykle červen (časově přizpůsobeno expanzivní třtině křovištní, která se likviduje těsně před květem) a srpen až září
  • sečení křovinořezem s kovovým žacím kotoučem. Výhody: šetrné pro rostliny (čistý řez), snadná manipulace – možnost vyhýbat se vzácnějším druhům, kosit i okraje a hůře přístupná místa, šetrnější k bezobratlým a dalším živočichům – malý záběr, pomalá rychlost, tj. větší možnost úniku
  • na podzim (září až říjen) vyřezávání dřevin – cílem je blokovat sukcesi – na travnatých plochách zamezit jejich zarůstání dřevinami, udržovat souvislé porosty křovin maximálně v současném rozsahu, zabránit „stárnutí“ těchto porostů (přerůstání stromy a přeměnu v les)
  • každý rok menší zásah – především proto, aby se nepodpořilo zmlazování dřevin na velké ploše (aby při ukončení pravidelné péče nedošlo k o to rychlejšímu zarůstání celé lokality)
  • vyřezávání jednotlivých keřů a stromů a zmenšování skupin v travnatých plochách, vyřezávání stromů ze souvislých porostů křovin s vyřezáním přístupu k nim, vyřezání úzkých pásů po obvodu souvislých křovin. Přístupy ke káceným stromům se následně nechají znovu zarůst (souvislé porosty křovin budou věkově pestřejší), místa po ostatních odstraněných dřevinách se následně kosí společně s trávníky (alespoň zpočátku 2x ročně)

Přehled rostlinných a živočišných druhů

  • týká se celé plochy Ostré Hůrky i mimo kosené části i mimo VKP
  • rostliny: 
  • roztroušeně se vyskytuje zeměžluč okolíkatá (Centaurium erythraea), vedená v Červeném seznamu ohrožených druhů v kategorii málo dotčený druh (LC)
  • suchomilnější druhy a druhy mělkých půd: př. pupava obecná (Carlina vulgaris), krvavec menší (Sanguisorba minor), jestřábník chlupáček (Hieracium pilosella), hvozdík kropenatý (Dianthus deltoides), řepík lékařský (Agrimonia eupatoria), mochna stříbrná (Potentilla argentea)
  • křoviny: př. trnka obecná (Prunus spinosa), hloh (Crataegus sp.), růže šípková (Rosa canina), svída krvavá (Cornus sanguinea), brslen evropský (Euonymus europaeus), ptačí zob obecný (Ligustrum vulgare)
  • náletové dřeviny: př. topol osika (Populus tremula), vrba jíva (Salix caprea), dub letní (Quercus robur), jasan ztepilý (Fraxinus excelsior)
  • expanzivní druhy: př. třtina křovištní (Calamagrostis epigejos), vratič obecný (Tanacetum vulgare), trnka obecná (Prunus spinosa), růže šípková (Rosa canina)
  • invazní druhy: př. vlčí bob mnoholistý (Lupinus polyphyllus), zlatobýl kanadský (Solidago canadensis), javor jasanolistý (Acer negundo), borovice vejmutovka (Pinus strobus), dub červený (Quercus rubra), pámelník bílý (Symhoricarpos albus), trnovník akát (Robinia pseudacacia)
  • živočichové:
  • zvláště chráněné druhy: otakárek fenyklový (Papilio machaon, O), zlatohlávek tmavý (Oxythyrea funesta, O), ťuhýk obecný (Lanius collurio, O), ještěrka obecná (Lacerta agilis, SO), slepýš křehký (Anguis fragilis, SO), kuňka žlutobřichá (Bombina variegata, SO)
  • v tůních v severní části Ostré Hůrky se podle nálezové databáze AOPK vyskytují dále tyto zvláště chráněné druhy: čolek obecný (Lissotriton vulgaris, SO), skokan štíhlý (Rana dalmatina, SO) 

Zajímavosti

na tomto malém území můžeme vidět hned čtyři druhy borovic. Jen borovice lesní (Pinus sylvestris) je náš původní druh. Borovice těžká (Pinus ponderosa) a borovice vejmutovka (Pinus strobus) pochází ze severní Ameriky, borovice černá (Pinus nigra) z jižní Evropy a Malé Asie.

Nalezneme zde celou řadu nepůvodních druhů stromů a keřů: kromě druhů uvedených mezi invazními a kromě borovic jsou to dále např. mahonie cesmínolistá (Mahonia aquifolium) nebo škumpa orobincová (Rhus typhina)

Přestože se v území nachází celá řada invazních druhů rostlin, většina z nich se zde zatím vyskytuje jen roztroušeně. Nejohroženější šířením invazních druhů je otevřená nekosená vlhčí travnatá plocha u východního okraje, kde se začíná šířit vlčí bob mnoholistý a zlatobýl kanadský

Před zahájením pravidelného managementu ležela celá lokalita mnoho let ladem a sukcesi blokoval jen místy pohyb návštěvníků (včetně jezdců na terénních motocyklech) a činnost zvěře, především prasat divokých, která jsou zde velmi hojná.

Území je relativně malé, ale vyznačuje se velkou diverzitou podmínek: zatímco jižní kosená část je výslunná a sušší, jižní a částečně východní části lokality jsou vlhčí až zamokřené a jsou významné výskytem obojživelníků obývajících uměle vytvořené tůně a kaluže v kolejích na cestě. Specifické stanoviště s velmi mělkou a kamenitou půdou se nachází v okolí skalního suku. Na lokalitě najdeme jak různé typy travní ch porostů, tak otevřené plochy téměř bez vegetace a zároveň i nejrůznější porosty dřevin včetně jehličnatého lesa a listnatých remízků.

Díky kosení přibylo kvetoucích dvouděložných rostlin, díky kterým je na lokalitě bohaté společenstvo hmyzu. Orientačním průzkumem bylo např. v roce 2018 zaznamenáno 18 druhů denních motýlů. Jedná se sice většinou o běžné druhy, ale na lokalitě se vyskytují ve vysokých počtech.